Kapitola 1: Šťastný život

Byla jednou jedna krásná a laskavá dívka jménem Popelka. Žila šťastně se svými rodiči v útulném domě na okraji lesa. Otec ji miloval a matka ji učila laskavosti a dobrotě. Popelka trávila dny s úsměvem na tváři, proháněla se po louce s motýly a sbírala lesní jahody.

Jednoho dne se však štěstí rodiny rozplynulo. Popelčina matka onemocněla a navzdory veškeré péči zemřela. Otec, zdrcený ztrátou, se brzy znovu oženil. Jeho nová žena, krásná, ale chladná žena, s sebou přivedla dvě dcery, Dorotu a Kristýnu. Ty se na Popelku dívaly s povýšeností a závistí.

Kapitola 2: Zlá macecha a těžké časy

Po otcově náhlé smrti se Popelčin život obrátil vzhůru nohama. Zlá macecha ji zbavila všech privilegií a proměnila ji v služku. Popelka musela dřít od úsvitu do soumraku, uklízet dům, vařit, prát a starat se o macechy a nevlastní sestry. Ty ji neustále ponižovaly a šikanovaly. Popelka se cítila osamělá a nešťastná.

Jediné útěchy nacházela v laskavosti zvířátek, které se s ní sdružovaly. Myši, holubice a veverky jí pomáhaly s prací a zpívaly jí písně, aby ji rozveselily. V těžkých chvílích si Popelka vzpomněla na slova své matky: "Vždy buď laskavá a dobrá, i když se k tobě svět chová krutě."

Kapitola 3: Kouzelný ples a zázračná proměna

Jednoho dne se do království roznesla zpráva o plese, který král pořádal pro svého syna prince. Všechny dívky z království, včetně Popelčiných nevlastních sester, se chystaly na ples s nadšením. Popelka snila o tom, že se plesu také zúčastní, ale macecha jí to s úšklebkem zakázala.

Vtom se v pokoji zjevila zářivá postava. Byla to Popelčina kmotra, víla, která se nad ní slitovala. Víla proměnila dýni v kočár, myši v koně a ještěrky v lokaje. Popelčiny šaty se proměnily v nádhernou plesovou róbu a na nohou se jí zaleskly stříbrné střevíčky.

"Pamatuj," varovala víla, "kouzlo ztratí moc o půlnoci. Musíš být zpátky do té doby, jinak se vše vrátí do původního stavu."

Kapitola 4: Setkání na plese

Popelka se na plese ocitla v jiném světě. Všichni ji obdivovali a tancovali s ní. Princ byl okouzlen její krásou a laskavostí a celou noc s ní tančil. Popelka se cítila šťastná a svobodná, jako by se na chvíli zbavila všech těžkostí svého života.

Když se blížila půlnoc, Popelka si uvědomila, že musí utéct. V rychlosti se rozloučila s princem a utekla z paláce. Na schodech ztratila jeden stříbrný střevíček.

Kapitola 5: Hledání Popelky a šťastný konec

Princ byl odhodlán najít krásnou neznámou, se kterou tančil. Nařídil královským komorníkům, aby obouvali střevíček všem dívkám v království. Dorotka a Kristýna se marně pokoušely střevíček nazout, ale byl jim malý.

Když komorníci dorazili do Popelčina domu, macecha se je snažila vyhnat. Ale Popelka se nebála. Vyzula si pantofle a s úsměvem nazula stříbrný střevíček. Princ, který byl přítomen, ji hned poznal. Jeho tvář se rozzářila radostí. Popelka mu padla do náruče a oba se štěstím rozplakali.

Kapitola 6: Odhalené tajemství a spravedlnost

Princ byl Popelkou okouzlený podruhé. Macecha a její dcery zbledly závistí, když zjistily, že jejich služebná je ta krásná dívka z plesu. Princ odvezl Popelku do paláce, kde jí odvyprávěl o tom, jak zoufale ji hledal. Popelka se mu svěřila o svém nešťastném životě.

Princ se rozlítil nad macechou a nevlastními sestrami. Nařídil strážím, aby je do paláce přivedli. Macecha a sestry se před princem kroutily a lhaly, že Popelka je lhářka a podvodnice. Ale Popelka jim rázně odsekla a s slzami v očích vyprávěla o krutostech, které musela snášet.

Princ macechu a její dcery potrestal. Zbavil je veškerých privilegií a poslal je pracovat do královských kuchyní. Popelka je však prosila o milost. Řekla, že jim odpouští a přeje jim, aby se změnily k lepšímu. Princ byl Popelčinou laskavostí ohromen.

Kapitola 7: Svatba a šťastný život

Princ se znovu uklonil před Popelkou a požádal ji o ruku. Popelka s radostí souhlasila. Království se chystalo na velkolepou svatbu. Popelka se vdávala v nádherných šatech a na nohou se opět třpytily stříbrné střevíčky. Na svatbě nechyběla ani víla, která se radovala z toho, že Popelčina láska a dobrota zvítězily nad zlobou.

Popelka se stala princeznou a na královském dvoře byla milována všemi. Nezapomněla ale na zvířátka, která jí pomáhala v těžkých časech. Zvířátka žila v paláci s ní a společně se radovali ze šťastného konce Popelčina příběhu.

Popelka nezapomněla ani na svou laskavost. Pomohla chudým a potřebným a na královském dvoře vládla spravedlnost a dobročinnost. Popelčin život byl krásným důkazem toho, že i s trochou víry a laskavosti se může každý dostat z těžkostí a najít šťěstí. A tak žili šťastně až na věky.