Zpět

Teorie programovaného učení

Programované učení

Programované učení je proces lidského učení pojímaný jako předem plánovitý a psychologicky zdůvodněný sled učebních činností a dílčích aktivit, navozovaný přesně vymezenými podmínkami a prostředky, které jej řídí a kontrolují. [1]

Programované vyučování

A) Programované vyučování je metoda (v širším slova smyslu), kterou lze optimálně řídit osvojování vědomostí, dovedností a návyků učících se osob přiměřenými dávkami učiva s použitím průběžné zpětné vazby a s respektováním jejich individuálních zvláštností i bez přímého působení učitele [2]

B) Činnost vyučovacího systému, vycházející z přesně definovaných cílů, vstupní diagnostiky žáka, vhodně uspořádaných podmínek učení, důkladné znalosti procesu učení, učiva a žákovských odpovědí a zabudovává všechny tyto komponenty do programu řídícího žákovo učení.

  • Nositelem programu může být i programovaná učebnice, vyučovací stroj, počítač, trenažér, simulátor, interaktivní video, webové stránky, educastingový systém aj.
  • Pogramované vyučování může být individuální či skupinové, může probíhat bez přítomnosti živého učitele nebo kombinovat strojové vyučování se vstupy učitele.
[3]

Vyučovací program

  • systém řízení učení a organizace jeho podmínek, který je s to navodit poměrně dobře definovaný reprodukovatelný sled elementárních aktů učení, zaměřených na dosažení vymezeného cíle
  • funkce expoziční, simulační, repetiční, examinační, diagnostická …
[4]

Základní druhy testových úloh – propedeutika

Otevřené úlohy

  • Se širokou odpovědí
  • Nestrukturované (pojednání, esej test atd.)
  • Se strukturou
  • Vymezenou (vynecháno, daná osnova atd.)
  • Danou konvencí (popiš stadia, fáze výroby atd.)
  • Se stručnou odpovědí
  • Produkční (tvořené stručné odpovědi)
  • Doplňovací (vynechané slovo, sousloví, údaj)
otevrene_otazky

Uzavřené úlohy

  • Dichotomické (dva stavy) - řadí se do svazků pro snížení vlivu náhodného výběru
  • S výběrem odpovědi – zadání = kmen, nabídky = alternativy (např. A-B-C-D, nebo B-P-F-V), nesprávné alternativy = distraktory
  • Jedna požadovaná odpověď (správná-nesprávná-nejpřesnější odpověď)
  • Vícenásobná odpověď (více správných, situační-bez nabídky, např. doplň)
  • Přiřazovací (např. dva sloupce čísly a písmeny označených pojmů, výroků, hodnot)
  • Uspořádací – (seřadit určitý počet pojmů, výroků, čísel, atd. podle daného pravidla)
[5, 6]
uzavrene_otazky

Klasické behaviorální teorie programovaného učení

Burrhus Frederic Skinner 1954 – direktivní řízení - efektivní učení

Koncepce programového učení na základě operantního podmiňování, významu zpětné vazby, kontrole učení přenesené na žáka, pozitivního zpevnění a zásadě postupné aproximace = deterministický model učení.

Formulace základních principů programovaného učení (1954 Pittsburgh)

  • princip aktivní (tvořené) odpovědi – aktivní odpověď se lépe zafixuje
  • princip krátkých (malých) kroků – frekvence aktů postupné aproximace
  • princip bezprostředního zpevnění – průběžné odměňování pozitivní zpětnou vazbou
  • princip individualizovaného (vlastního) tempa – individuální vlastnosti a zkušenosti
  • princip revize, validizace a optimalizace programu – požadavek 95% správných odpovědí

Principy korespondují se zákony učení (Thorndike – pohotovosti, cviku, novosti, dobrého účinku), principy a postuláty Hulla - reakce jsou tím silnější, čím častěji jsou posilovány (frekvence), čím bezprostředněji následuje posílení za chováním (odklad posílení), čím větší je množství posílení (kvantita) a čím atraktivnější a příjemnější je odměna (kvalita – podporující operantní chování).

Didaktický program je (dle Skinnera) didakticky uspořádaná, na příslušném nosiči fixovaná posloupnost jednotek učiva zajišťující dosažení výukových cílů plynulým tokem interakcí mezi vyučovacím systémem a adresátem

Tvůrce lineárního programu s tvořenou odpovědí

linearni_program
  • program je posloupnost jednotek-dílců uspořádaných do jediné linie
  • otázkou je většinou vynechané klíčové slovo, které má žák doplnit
  • požadavek bezchybného průchodu (95%) - chyba je faktor rušící učení
  • program je citlivý pouze na tempo práce žáka (rychlost postupu)
  • program představuje direktivní strategii řízení
  • program byl prezentován především ve formě textů, popř. pomocí tzv. mechanizovanývch učebnic
[7]

S. L. Pressey 1956 - regulační řízení – učení chybou

používal již v roce 1924 testovací stroj vlastní konstrukce, který představoval první mechanický vyučovací stroj

Tvůrce lineárního programu s výběrovou odpovědí – alternativního programu

lin_p_vyberova_odpoved
  • program je posloupnost jednotek – dílců uspořádaných do jedné linie
  • program již možnost chyby nevylučuje, zpevňující funkci má podle zákona novosti odpověď poslední
  • žák vybírá odpověď z nabídnutých možností dokud nenalezne správnou
  • program je citlivý na tempo práce a správnost odpovědi (ano-ne), není však citlivý na charakter chyby
  • program reprezentuje regulační řízení se zpětnou vazbou
  • program byl prezentován především pomocí jednoduchých vyučovacích strojů, tzv. manipulátorů, popř. ve formě textů.
[8]

N. A. Crowder 1960 - adaptivní řízení

adaptivní řízení na základě anticipační a zpětné vazby a získaných vstupních i získávaných procesuálních dat – větvené programy

Tvůrce větveného programu

vetveny_program
  • dílce programu tvoří hlavní linii a soustavu vedlejších větví s různou náročností na učební výkon
  • dílce hlavní linie jsou náročnější a slouží především k testování (10%)
  • vlastní proces učení přísluší potom vedlejším větvím
  • program se chybě nebrání, ale využívá ji jednak jako diagnostický činitel, jednak jako příležitost k vysvětlení a upevnění učiva
  • program je citlivý na tempo práce, charakter chyby, resp. odpovědi a do jisté míry individuální schopnosti žáka
  • program představuje počátek adaptivní strategie řízení
[8]

Zdroje:

  1. KULIČ,V. Teorie programovaného učení. Praha : SPN, 1977.
  2. MALACH, A. Programované vyučování. Praha : SA 1977.
  3. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 1998.
  4. NĚMEČEK, M. a kol. Stručný slovník didaktické techniky a učebních pomůcek. Praha : SPN, 1985.
  5. BYČKOVSKÝ, P. Základy měření výsledků výuky : Tvorba didaktického testu. Praha : ČVUT, 1988.
  6. CHRÁSTKA,M. Didaktické testy. Brno : Paido, 1999.
  7. SKINNER, B.F. Teaching Machines. New York, 1958
  8. RAMBOUSEK, V. KATEDRA INFORMAČNÍCH TECHNOLOGIÍ A TECHNICKÉ VÝCHOVY, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze. Edukační technologie. 2012, s. 136-143
NA ZAČÁTEK
Zpět

Zde si můžete zvolit typ didaktického programu (programovaného učení) z nabídky vlevo. Jedná se o edukační programy založené na klasických behaviorálních teoriích programovaného učení. První program od Burrhus F. Skinnera je založen na principu direktivního řízení (efektivního učení). Druhý program, jehož prvotním tvůrcem je Sidney L. Pressey, je založen na principu regulačního řízení – učení se chybou. Třetí program, založený na teorii Normana A. Crowdera, je založen na principu adaptivního řízení. Všechny zde uveřejněné aplikace edukačních didaktických programů, založených na teorii programovaného učení, se dotýkají tématiky - vybavení pro pohyb v lavinovém terénu.

Pro lepší pochopení jednotlivých edukačních programů si zde můžete prohlédnout jejich struktury, navrhnuté formou diagramů.

>> Struktura edukačních programů <<

Vybavení pro pohyb v lavinovém terénu se skládá z mnoha komponentů. Předně se jedná o vybavení pro samostatný pohyb, jako jsou lyže, sněžnice, teleskopické hole, vázání, patřičná obuv ap..

Další nedělitelnou součástí je bezpečnostní vybavení, které se dělí na "základní" a "doplňkové". Do základního B. V. spadá patřičně vybavená lékárnička a tzv. "svatá trojice" - tedy lavinová lopata, lavinová sonda a lavinový vyhledávač. Dále bychom do této kategorie mohli zařadit též mobilní telefon či satelitní vysílačku (dle terénu). Do doplňkové B. V. řadíme různé chrániče, lavinové balony, ABS batohy, avalung, záložní vyhledávače aj..

Dalším mnohdy potřebným vybavením je horolezecké vybavení. Sem spadají sedací i prsní úvazky, helmy, mačky, lezecké a turistické cepíny, ledovcové šrouby, karabiny a mnoho dalších věcí.

Důležitou samostatnou částí výbavy je oblečení a batohy, ale též doplňkové vybavení, tedy mapy, orientační pomůcky, termosky a lahve, čelovky a baterky, brýle a nespočet dalšího vybavení.

Další

Mezi základní lavinové vybavení patří lavinová lopata, lavinová sonda a lavinový .

Další

Pád laviny je velmi nebezpečná věc. Velké procento z celkového počtu zasypaných lidí (cca 20%) umírá takřka hned - buď je lavina roztrhá na kusy, nebo zemřou po úderu kamením, ledem či jinou hmotou, kterou lavina valí s sebou.

Zřídka se stává, že je člověk zasypaný jen z části - např. jen od pasu dolů. V takovém případě je ale též kvůli obrovskému tlaku sněhové hmoty rukama nemožné se vyprostit.

K tomuto účelu slouží lavinová lopata. Jedná se o hliníkový výrobek (většinou hliník ještě s jiným prvkem), který je právě díky svému složení velmi lehký a přesto mechanicky odolný. Výjimečně se vyrábí též z oceli. Většinou se pak jedná o profesionální nástroje pro záchranáře. Též se můžeme setkat s plastovými typy. Ty se využívají však jen např. freerideovými jezdci pro stavbu skokánků a pro záchranu jsou kvůli své malé mechanické výdrži naprosto nevhodné. Dále se jednotlivé typy liší velikostí listu, délkou držadla, zdrsněním/hladkostí povrchu, teleskopickým nastavením držadla, horním úchopem (pro leváky/pro praváky) atd..

Další

Lavinová slouží k vyproštění zasypaných lidí.

Další

Velké procento zasypaných lidí zůstává po zasypání na živu, ale nachází se monhdy i několik metrů pod povrchem.

Jejich přežití závisí včasné vnější pomoci. Faktory ovlivňující dobu, po kterou mohou zasypaní přežít, jsou např. zmiňovaná hloubka, velikost vzduchové kapsy, vybavení (myšleno hlavně oblečení a bezpečnostní vybavení) a odolnost vůči chladu, poloha těla, zranění aj..

Záchrana, vyhledání a vyproštění se provádí za pomoci všech přítomných, záchranářů i např. lavinových psů, kteří jsou pro tyto příležitosti speciálně cvičeni.

K vyhledání zasypaných se používá především lavinový vyhledávač a lavinová sonda. Vyhledávačem se nejprve určí přibližný perimetr, ve kterém by měla zasypaná osoba být, a její konkrétní dohledání se provádí pomocí oné sondy. Jedná se o rozkládací kovovou či plastovou tyč s kovovou špičkou. Měří cca od 220 do 320 centimetrů. Skrze tuto tyč, respektive skrze jednotlivé segmenty tyče, vede lanko, jehož napnutím do sebe tyto segmenty zapadnou a vytvoří jednu pevnou část. Tyčí se sonduje (bodá se do sněhu) a při zaznamenání pružného odporu se většinou jedná o nalezení zasypaného. Vyproštění pak probíhá pomocí lavinových lopat.

Další

Pro přesné lokalizování zasypaného člověka se používá lavinová.

Další

Co se týká lavinových vyhledávačů, jedná se o velmi specializované zařízení. Vyhledávač pracuje ve 2 módech - vysílání a přijímání signálů. V případě, že se člověk pohybuje normálně v terénu, má zapnutý mód vysílání signálů pro případ, že by byl náhle zasypán. Záchranná služba či nezasypaní lidé po nehodě musí přepnout své vyhledávače na mód příjmu signálů. Přijímají tedy signály ze zasypaných přístrojů a na základě jejich intenzity se vypočítává vzdálenost zasypaných.

Vysílání probíhá na jednotné frekvenci 457 kHz. Signály se u většiny vyhledávačů šíří po elipsoidních (výjimečně po kruhových) drahách na 2 strany od každé jedné antény ve vyhledávači.

Další

Lavinový vyhledávač pracuje na frekvenci kHz.

Další

Signály se z vyhledávačů šíří i přijímají tedy pomocí antén.

Vyhledávače se dělí podle jejich počtu na jedno-anténové, dvou-anténové a troj-anténové. Též se můžeme setkat s pojmem čtyř-anténový vyhledávač a to u modelu Pieps Vector. 4. anténa slouží však jen pro kontrolu správnosti funkcí, ne pro vlastní vyhledávání.

Jedno-anténové vyhledávače jsou v dnešní době již přežitkem. Kvůli jedné anténě nedokázali ukazovat směr zasypaného, pouze indikovali (většinou zvukově) zda se vyhledávající člověk blíží či vzdaluje. 2. zmiňovaný typ je stále prodávaný, je však velmi málo rozšířený. Nejrozšířenějším a nejdostupnějším typem jsou v současnosti troj-anténové modely.

Signály lavinových vyhledávačů se šíří skrze tzv. elektromagnetické vlnění. Jiné typy vlění, jako např. ultrazvukové nemají s lavinovými vyhledávači nic společného. Vyhledávače též nijak nekomunikují např. s různými družicemi ani jinými zařízeními fungujícími na jiných frekvencích.

Další

Moderní lavinové vyhledávače vysílají signály prostřednictvím tří .

Další

Mezi základní lavinové vybavení patří:




Další

Lavinová lopata slouží primárně pro:




Další

Pro přesné lokalizování zasypaného člověka se používá:




Další

Lavinový vyhledávač pracuje na frekvenci:




Další

Moderní lavinové vyhledávače vysílají signály prostřednictvím:




Další

Něco málo k tématu - Vybavení pro pohyb v lavinovém terénu

Vybavení pro pohyb v lavinovém terénu se skládá z mnoha komponentů. Předně se jedná o vybavení pro samostatný pohyb, jako jsou lyže, sněžnice, teleskopické hole, vázání, patřičná obuv ap..

Další nedělitelnou součástí je bezpečnostní vybavení, které se dělí na "základní" a "doplňkové". Do základního B. V. spadá patřičně vybavená lékárnička a tzv. "svatá trojice" - tedy lavinová lopata, lavinová sonda a lavinový vyhledávač. Dále bychom do této kategorie mohli zařadit též mobilní telefon či satelitní vysílačku (dle terénu). Do doplňkové B. V. řadíme různé chrániče, lavinové balony, ABS batohy, avalung, záložní vyhledávače aj..

Dalším mnohdy potřebným vybavením je horolezecké vybavení. Sem spadají sedací i prsní úvazky, helmy, mačky, lezecké a turistické cepíny, ledovcové šrouby, karabiny a mnoho dalších věcí.

Důležitou samostatnou částí výbavy je oblečení a batohy, ale též doplňkové vybavení, tedy mapy, orientační pomůcky, termosky a lahve, čelovky a baterky, brýle a nespočet dalšího vybavení.

Pád laviny je velmi nebezpečná věc. Velké procento z celkového počtu zasypaných lidí (cca 20%) umírá takřka hned - buď je lavina roztrhá na kusy, nebo zemřou po úderu kamením, ledem či jinou hmotou, kterou lavina valí s sebou.

Zřídka se stává, že je člověk zasypaný jen z části - např. jen od pasu dolů. V takovém případě je ale též kvůli obrovskému tlaku sněhové hmoty rukama nemožné se vyprostit.

K tomuto účelu slouží lavinová lopata. Jedná se o hliníkový výrobek (většinou hliník ještě s jiným prvkem), který je právě díky svému složení velmi lehký a přesto mechanicky odolný. Výjimečně se vyrábí též z oceli. Většinou se pak jedná o profesionální nástroje pro záchranáře. Též se můžeme setkat s plastovými typy. Ty se využívají však jen např. freerideovými jezdci pro stavbu skokánků, pro záchranu jsou však kvůli své malé mechanické výdrži naprosto nevhodné. Dále se jednotlivé typy liší velikostí listu, délkou držadla, zdrsněním/hladkostí povrchu, teleskopickým nastavením držadla, horním úchopem (pro leváky/pro praváky) atd.. Lavinová lopata se též sekundárně využívá např. ke stavbě improvizovaných sněhových příbytků, nebo též pro vykopávání tzv. kluzných bloků (sněhové kvádry sloužící k zjištění pevnosti sněhového podkladu).

Velké procento zasypaných lidí zůstává po zasypání na živu, ale nachází se mnohdy i několik metrů pod povrchem.

Jejich přežití závisí na včasné vnější pomoci. Faktory ovlivňující dobu, po kterou mohou zasypaní přežít, jsou např. zmiňovaná hloubka, velikost vzduchové kapsy, vybavení (myšleno hlavně oblečení a bezpečnostní vybavení) a odolnost vůči chladu, poloha těla, zranění aj..

Záchrana, vyhledání a vyproštění se provádí za pomoci všech přítomných, záchranářů i např. lavinových psů, kteří jsou pro tyto příležitosti speciálně cvičeni.

K vyhledání zasypaných se používá především lavinový vyhledávač a lavinová sonda. Vyhledávačem se nejprve určí přibližný perimetr, ve kterém by měla zasypaná osoba být, a její konkrétní dohledání se provádí pomocí oné sondy. Jedná se o rozkládací kovovou či plastovou tyč s kovovou špičkou. Měří cca od 220 do 320 centimetrů. Skrze tuto tyč, respektive skrze jednotlivé segmenty tyče, vede lanko, jehož napnutím do sebe tyto segmenty zapadnou a vytvoří jednu pevnou část. Tyčí se sonduje (bodá se do sněhu) a při zaznamenání pružného odporu se většinou jedná o nalezení zasypaného. Vyproštění pak probíhá pomocí lavinových lopat.

Co se týká lavinových vyhledávačů, jedná se o velmi specializované zařízení. Vyhledávač pracuje ve 2 módech - vysílání a přijímání signálů. V případě, že se člověk pohybuje normálně v terénu, má zapnutý mód vysílání signálů pro případ, že by byl náhle zasypán. Záchranná služba či nezasypaní lidé po nehodě musí přepnout své vyhledávače na mód příjmu signálů. Přijímají tedy signály ze zasypaných přístrojů a na základě jejich intenzity se vypočítává vzdálenost zasypaných.

Vysílání probíhá na jednotné frekvenci 457 kHz. Signály se u většiny vyhledávačů šíří po elipsoidních (výjimečně po kruhových) drahách na 2 strany od každé jedné antény ve vyhledávači.

Signály se z vyhledávačů šíří i přijímají tedy pomocí antén.

Vyhledávače se dělí podle jejich počtu na jedno-anténové, dvou-anténové a troj-anténové. Též se můžeme setkat s pojmem čtyř-anténový vyhledávač a to u modelu Pieps Vector. 4. anténa slouží však jen pro kontrolu správnosti funkcí, ne pro vlastní vyhledávání.

Jedno-anténové vyhledávače jsou v dnešní době již přežitkem. Kvůli jedné anténě nedokázali ukazovat směr zasypaného, pouze indikovali (většinou zvukově) zda se vyhledávající člověk blíží či vzdaluje. 2. zmiňovaný typ je stále prodávaný, je však velmi málo rozšířený. Nejrozšířenějším a nejdostupnějším typem jsou v současnosti troj-anténové modely.

Signály lavinových vyhledávačů se šíří skrze tzv. elektromagnetické vlnění. Jiné typy vlnění, jako např. ultrazvukové nemají s lavinovými vyhledávači nic společného. Vyhledávače též nijak nekomunikují např. s různými družicemi ani jinými zařízeními fungujícími na jiných frekvencích.

Další

Mezi základní lavinové vybavení patří:



Další

Lavinová lopata slouží primárně pro:



Další

Pro přesné lokalizování zasypaného člověka se používá:



Další

Na vykopávání kluzného bloku se lavinová lopata používá, není to však její primární určení. Tím je vyproštění zasypaných lidí z pod laviny.


Kluzný blok je:



Další